Hemžící se červíci ve špíně osudu

31. říjen 2011 | 19.30 |

251672

Člověk si tak někdy říká, jestli je normální utíkat z reálného světa do země plné fantazií, imaginace...

Bojím se, že někdy přestanu poznávat, co je realita a co výmysl. Už teď si připadám, že jsem těmto útěkům propadla. Rozeznat tu hranici. Připustit si to, že tu se mnou nejsi, nikdy nebudeš a nejspíš bys být ani nechtěl. Už je to tak dlouho od té proklaté doby...

Každý je na něčem závislý. Ty jsi závislý na džanku a já zas nejspíš na tobě. Ne, asi nejsem prostě normální, ale kdo z nás je? Je to směšné, když se vůbec neznáme. A věřit jim? To po mně fakt nechtěj. Nejsem žádná kurva jako oni.

Pokojně se nechávat vést. S každým řezem se ocitnout blíž k žilám. Stupňující se bolest. Trápení, které se pomalu mění v nenávist...

Už zase ty zkurvený myšlenky.

Uvnitř mě všechno uvadá. Už to zase zašlo moc daleko. Celou tu dobu jsem čekala. Na co vlastně?

...Čekám pořád...

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře