Objednaný šlofík na kolejích

5. prosinec 2011 | 23.34 |

251672

Už znovu ta samá chyba. Zaplať zlato. Teď je tvá šance, jak mi vzít všechno, co jsem měla. Přišel jsi mě pohřbít, ale já se konečky prstů rýpu na záchytném bodě. Člověk by se správně měl ze svých chyb poučit, ale to nejspíš není můj případ. Zase jsem tvrdě dopadla. Třeba konečně osvěta do příště. Už není za potřebí něco předstírat, protože už nezbylo nic. Lituji, že nevěřím v naději...

Dívat se na to, jak umírám a každou noc se slyšet plakat. Budit se ze spánku a nemyslet na nikoho jiného. Jediné, co můžu, je vidět svojí bolest a brečet kvůli té stejné zatracené věci...

Takové prázdno.

Takový strach.

Taková bolest.

Kvůli tobě.

A proč si vlastně zasloužím zemřít?

...Být ovládána touto bestií...

Šeptám do ucha o odpuštění...

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře