Ďáblova dečka

4. listopad 2011 | 23.07 |

251672

Vidím, že časy se mění. Tenhle lék je zničující a nenechá mě v klidu. Je to moje nemoc, kterou nedokážeš spatřit. Cítím, jak se to hroutí. Nedokážu to ovládnout, jak vidíš, ale zbavím se toho, i když bez toho nemůžu být. Nikdy se neodvážím popírat tu bestii uvnitř mě. Cítíš to, protože já jsem peklo v tvé hlavě... Zvykni si na to.

            ...Tyhle myšlenky budou pryč...

Moje mysl si se mnou pěkně zahrává. Cítím, jak se vše kolem mě hroutí. Je neuvěřitelné, že se mi vždycky povede vyzkoušet tu špínu okolo mě.

            ...Tyhle myšlenky budou pryč...

Budu zabíjet lžemi a myšlenkami, kterých nikdy nebudu mít dost. Je to jako nacvičená reakce. Proč si ze mě zkoušíš dělat srandu? Vysmíváš se mi? Co si myslíš, že to se mnou asi dělá? Chci tě zabít a znásilnit tak, jako ty..

            ...Tyhle myšlenky budou pryč...

Zastavte mě.

Stornovalo se mi srdce.

Stát tu sám, to není můj zvyk.

Nechali mě tu. Je to divné. Doufám, že co nejdříve zjistím, kde mám odložit svoji trýzeň. Zdá se mi to, že si to nechávám líbit? Že se pomalu rozpadám? Nedělá to ze mě muže? Odejdu z toho místa? Za co to visím? Proč nic nepřichází? Je vždycky všechno černý? Vzdám to? Kdo vlastně jsem?

            ...Tyhle myšlenky budou pryč...

Každý den myslím na tu nenávist k tomu všemu. Proč to vlastně dělám?

Připraven žít. Připraven zemřít.

Už krvácím dlouho a nejde to zastavit. Zvedni mě, hned teď. Vypadá to, že není jiná možnost. Brzy umřu.

            ...Tyhle myšlenky budou pryč...

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře