Zplihlý splín

6. listopad 2011 | 00.14 |

251672

Všechny kousky do sebe zapadají stejně snadno jako puzzle.

Každá růže má svůj trn, tak jako každá cesta někde končí, tak jako si někdo zpívá smutnou píseň. Jednoho dne se zastavily hodiny a čas už nic neznamenal. Přesto, že už je to dlouho, pořád cítím tolik bolesti. Jak mě řeže nůž, rány se hojí, ale jizvy, ty zůstávají...

Můžu prosit, šeptat nebo i křičet. Pro vás bych hladověla, plazila se ulicí, ale nebude to nic platné. Nezměním to.

Nemám ráda život, který on jen tak skolil. Všichni ho popřeli. Co cítí je to, co je. A to, co je, je strašně krásné. Vidět ho, slyšet ho, to mě bodá jako nůž.

...Proč je jen na obrázku...

Žiju se svými nedostatky, mám své problémy a nikdy nepochopím, co to znamená být člověkem, ale přesto o vás často přemýšlím.

Vím, že tě nemohl nikdo zachránit, ale přesto jsme měli zůstat spolu a určit si vlastní cestu, kterou půjdeme. Pomyšlení na tebe je jedna velká trýzeň.

...Proč jsi jen na obrázku...

Na koho se mám obrátít? Na tebe? Na něj?

Chci se probudit tam, kde jste vy. Beze slov...

...Tak proč jste jen na obrázku...

Věřím, že jste oba v pořádku...

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře