Inkubátor pro shnilé duše

10. listopad 2011 | 06.37 |

252453Když se probudím do chladného rána, vždycky si kladu otázku, proč jsem se tak špatně vyspala. Cítím ranní déšť a všimnu si dešťových kapek, jak mi stékají po okně. Ale pokaždé, když se všechno zdá tak šedé, rozhlédnu se po pokoji a spatřím na zdi tvoji fotku.

Můžu ti vyprávět, jak utíkám z tohoto světa díky tvým myšlenkám. Takže když mám špatnej den, prostě zase uteču a píšu tyhle kecy. Pomůžou mi, když mám depresi.

...Jednou si nechám vytetovat tvý jméno...

Někdy se dokonce říznu, abych viděla, jak to krvácí. Je to jako adrenalin a bolestí všechno vyteče pryč.

Koukni, všechno co řekneš je pravdivý, uznávám to, protože to říkáš ty.

Nech to být, že jsem prohlásila, že tě nenávidím. Stejně víš, že to není pravda...

Ležím a přemýšlím, že jsem nejspíš pošetilá. Co bude zítra? Bude to zase smutek? Jestli ano, tak prohaju..

Je to dlouhá doba, kdy předstírám, že sem patřím. Nikdo neví, kdo jsem...

Zlato, jsem šílenec stejně jako ty. Jsem děsná, ale to je v pořádku, protože ty taky. Roztrhat svět na kousky, to je to, co si teď přeju... Jsem tak cynická, ale tenhle svět je prostě děvka.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře