Radostná pěst

12. listopad 2011 | 22.57 |

252453

Sedím ve tmě, neschopná zapomenout. Uvědomuju si ten ztracený čas, který nedostanu zpátky. Další z trpkých příběhů pilulek osudu. Jak jsem se sem kruci dostala? Hlasitě se směju. Takhle jsem nikdy nechtěla dopadnout. Je to sen, vzpomínka nebo skutečnost? Cítila jsem vzrůstající vztek... Nekontrolovatelně se třesu. Zmizím tam, kam nedohlédneš. Půjdu cestou, kterou si vyberu. Do své ulity, kde budu krvácet nebo vyšplhám na vysokou zeď a budu tě pozorovat...

Slyším tvůj hlas uvnitř mě. Vypadni z mý hlavy, nepotřebuju tě. Jsem tvoje oběť, tvoje hříšná oběť.

Mé druhé já je mrtvé. S mrtvými vzpomínkami v mém srdci jsem neměla šanci to přežít.

Svázal si uzlem mojí duši a přinutil si mě podrobit se ti. A když jsi utekl, zanechal si jenom hluboké jizvy. Díky tobě netuším, kam patřím. Děsné vize ve tvém jméně, mé prsty v mých žilách a mrtvé vzpomínky v mém srdci.

Připadám si rozervaná sedící ve smradlavém příkopě a tebe s sebou nosím jako bolest.

Ukryj všechna tajemství pod tvojí kůži dřív, než je najdu. Láska je jenom zástěrka pro můj hněv...

Vězení je sice pryč, ale pořád přežívá strach. Nevidím, co je přede mnou a možná neprojdu zkouškou času. Žiju ve hříchu, ale vítězím.

Nikdy jsem netvrdila, že jsem svatá. Dávno už totiž nejsem tím, čím jsem byla...

Tak šetři dechem, mně je to fuk. Už jsem toho řekla dost a stejně vím, že mě neumíš nenávidět natolik, nakolik bys chtěl.

Nikdy si sice nedal na urážky, ale pohlédni, teď se karty obracejí.

Jediný co chci, je odkopnout tě pryč...

Pojď a vykopej mi hrob, klidně se udav penězma.

Je pozdě na cokoliv, což omlouvá mé záměry.

Nespoutaná bolest... Čeká to i tebe, drahý.

Tak jo, jen do mě.

...Zase se zesměšňuju...

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře