Průmyslová nehoda v továrně na smích

14. listopad 2011 | 23.35 |

255372

Tak jsme tady na konci, ale stejně tak jsme na začátku tohoto příběhu. To je to, co se stále snažíme oba pochopit. Je to tak zapletené, zkreslené a znečištěné. Všechno se mění jako počasí. Mrknutím oka. Chybí mi dnešek a chybí mi naše minulost...

Když se ohlédnu zpět naším životem, hádám, že jsme dělali to nejlepší, co jsme mohli. Možná, že z venčí se to zdálo být bolestivé, ale zevnitř je cítit romantika. Mohli jsme všechno ztratit, ale stejně jsme se snažili žít. V žilách mi koluje myšlenka, jestli to ale bylo skutečně správné rozhodnutí. Oba ale musíme přijmout cestu, na kterou jsme se vydali.

...Před mýma očima ses vypařil a pořád opakoval slova smrti...

Ležím obličejem ponořená v mých slzách. Není to poprvé a není to ani naposled, kdy selhávám. Cítím, že jsem zamilovaná do všech věcí, kterým bych měla odolat. Jako bych se dívala Smrti do očí a viděla tam tebe. Jsem tebou omámená. Přála bych si za tebe dýchat, ale ty by ses mi za to akorát vysmál. Jo, to jsem já, ta naivní náctiletá holka. Jsem na tebe hrdá a přísahám ti, že tě za každých okolností budu bránit. Přesně tak, jako jsi to dělal ty.

Podívej se na sebe a řekni mi, kde jsi. I když... Kdybych tě našla, nevím, jestli by bylo správné tě zachraňovat...

Jo, byl jsi ztrápený teenager a teď jsi hříšník. Už nemusíš skrývat své jizvy.

...Doufám, že ses usmíval, když jsi...

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře